Rekodifikace soukromého práva, která nabyla účinnosti dne 1.1.2014 přinesla řadu novinek a vyvolává mnoho otázek, a to i v souvislosti s výkonem funkce statátrních orgánů obchodních společností.
Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporací) přinesl do zaběhnuté podnikatelské praxe celou řadu novinek a stanovil nová pravidla, která jsou místy zcela odlišná od současné právní praxe. Zákonodárce v přechodných ustanovení poskytl společnostem lhůtu k přizpůsobení společenských smluv s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporací, a to v délce 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o obchodních korporací. Tato lhůta byla poskytnuta rovněž i ve vztahu k ujednání stávajících smluv o výkonu funkce a o sjednané odměně. Pokud by nedošlo ze strany obchodních korporací k přizpůsobení smluv o výkonu funkce dle donucujících ustanovení zákona o obchodních korporací tak platí, že výkon funkce je bezplatný, pouze v některých zákonem předvídaných případech bude mít člen statutárního orgánu nárok na odměnu obvyklou.
Stejně jako dle staré právní úpravy není povinností a nutnostní uzavírat s členy statutárních orgánů smlouvy o výkonu funkce, přičemž pokud nedojde k uzavření smlouvy o výkonu funkce, tak se výkon funkce člena statutárního orgánu přiměřeně řídí ustanovením občanského zákoníku o příkazu.
Z uvedeného plyne, že je tedy v zájmu jednotlivých členů orgánů obchodních korporací i obchodních korporací samotných přistoupit k revizi a případné úpravě smluv o výkonu funkce v nejbližší době.
V souvislosti s přijetím nové právní úpravy se opět otevřela problematika souběhu funkcí.
Souběhy funkcí byly v českém právním řádu připuštěny až s novelou obchodního zákoníku s účinností od 1.1.2012, kdy do té doby se odborná veřejnost spíše přikláněla k názoru, že souběhy funkcí přípustné nejsou, o čemž se poměrně rychle ustálila i judikatura vrchních a posléze i Nejvyššího soudu. Zákonodárce tak zákonem č. 351/2011 Sb. s účinností od 1.1.2012 vyslyšel požadavky obchodních společností, aby souběh funkcí explicitně do zákona zakotvil a postavil tak najisto, že člen statutárního orgánu může vykonávat část aktivit spadajících pod jeho výkon funkce i v pracovněprávním vztahu.
Zákon o obchodních korporací však uvedená ustanovení o povolení souběhu funkce člena statutárního orgánu s pracovněprávním vztahem nepřevzal a vznikla tak opět nejistota, která tady přetrvávala do přijetí uvedené novely obchodního zákoníku. Tímto tak byl dle našeho názoru obnoven stav před novelou obchodního zákoníku a bude možné tak aplikovat původní judikatura Nejvyššího soudu, která souběh funkcí nepřipouštěla.
Závěrem lze shrnout, že se zdá být vhodné s přihlédnutím k určité míře opatrnosti počítat s tím, že od 1. ledna 2014 nemůže být platně uzavřena pracovní smlouva na pozici vedoucího zaměstnance s členem statutárního orgánu, pokud by se měl druh práce překrývat s obsahem náplně činnosti statutárního orgánu obchodní korporace.